Znáte ten moment? Někdo vás o něco požádá. Vnitřně cítíte silný odpor, vaše tělo křičí „NE, tohle už je moc!“, cítíte napětí v žaludku, ale vaše pusa automaticky vypustí: „Ano, jasně, udělám to.“Proč to děláme? Protože chceme mít klid. 

Máme obavu z reakce druhých, nechceme vyvolat konflikt a bojíme se, že někoho zklameme. Potřebujeme být vnímány jako ty spolehlivé a vstřícné. Sama jsem to zažila mnohokrát. Dlouho jsem posouvala své vlastní hranice jen proto, abych udržela klid ve vztazích a rodině. Dovolila jsem, aby se mé „ne“ zpochybňovalo a shazovalo. Tlak z toho, že jdu neustále proti sobě, se stupňoval, až mi tělo samo řeklo dost v podobě vážné nemoci.

Uvědomila jsem si jednu zásadní věc: Když řeknete „ano“ jen proto, abyste nevyvolali konflikt, ve skutečnosti ubližujete sami sobě. A co je horší, zvyknete si na pocit, že vaše potřeby nejsou důležité.

Jak z toho ven? Mnoho žen si myslí, že když už řeknou „ne“, musí ho okamžitě obhájit, vysvětlit a omluvit se. Ale to je past. Vysvětlování je jen způsob, jak si obhájit vlastní rozhodnutí před sebou samou a zmírnit ten obrovský pocit viny.

Skutečná síla a respekt k sobě samé leží jinde. Spočívá v tom, dokázat říct „ne“ s klidem a tečkou na konci. Bez pocitu viny.Mé nejdůležitější a nejtěžší „NE“ v životě bylo přiznat tehdejšímu manželovi, že už to takhle necítím a že miluji někoho jiného. Ten pocit viny, že mu ublížím, byl zpočátku obrovský. Ale nemohla jsem jít dál proti sobě. A i když to bylo těžké, byla to chvíle, kdy jsem se postavila do své skutečné síly.

Dnes v LFK Lab pomáhám klientkám (i klientům) najít přesně tuto sílu. Ne přes poučky, ale přes práci s vnitřním nastavením a emocemi. Ukazuji jim cestu, jak si nastavit hranice tak, aby to nebylo o boji s okolím, ale o hlubokém respektu k sobě samému.

Zkuste si dnes položit otázku: Kde říkám automatické „ano“, i když vnitřně křičím „ne“? A co by se stalo, kdych poprvé zkusila říct jen „Ne, tohle už dělat nechci“ a nechat tam tu tečku?

LFK Lab — Pevný bod v časech změn.